Antonín  Čalkovský

Narodil se 22. dubna 1933 ve Vítovicích u Rousínova. Zemřel 8. 3. 2005 v Brně.

 Studoval v Brně reálné gymnázium a Vojenskou akademii, kde natrvalo působil jako vědecký a pedagogický pracovník až do roku 2003. Jeho specializací byla konstrukce letadel se zaměřením na pevnost materiálů. Tento zcela technický rys jeho působení kompenzoval již od mládí láskou k výtvarnému umění. Na gymnáziu jej vedl prof. Otakar Zemina a následně se vzdělával ve večerním studiu na Škole uměleckých řemesel

v Brně.  Počátkem šedesátých let začíná vystavovat. Velmi důležitý pro jeho umělěcký, profesní a také duchovní rozvoj bylo osm let strávených v Egyptě. Zde působil na Military Technical College v Káhiře. Kromě pedagogické praxe pořádal výpravy do celého Egypta. Pouštní krajina a umění i architektura starých Egypťanů ho velmi silně ovlivnila a stala se mu inspirací pro mnohá díla.

 

V 80. letech se setkává s brněnským malířem Jánušem Kubíčkem, který na něj zapůsobil nejen svou výjimečnou osobností, ale který jej také zasvětil do znovuobjevování techniky bratří Van Eycků. Po Jánušově smrti pokračoval A.Čalkovský v rozpracování této techniky sám. Princip této techniky spočívá ve vytvoření neutrálního, částečně savého podkladu, na který je posléze nanášena olejopryskyřičná emulze v mnoha vrstvách /5 – 14/, které musí dokonale vyschnout. Jedná se o časově náročnou činnnost a neuváženým překrytím pigmentů je možné vyhotovenou práci zničit. Po zaschnutí obrazy získávají lesk a stálobarevnost. Tyto obrazy se vyznačují hloubkou malby, která je pro jeho pozdější díla  typická.

 

Ant. Čalkovský byl členem Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské, SČSVU, skupiny Parabola a Sdružení Q.