Miroslav Šimorda

Miroslav Šimorda  se narodil 29. 3. 1923 v Brně. V letech 1937 – 1939 studuje na Škole uměleckých řemesel v Brně. Od r. 1939 do 1943 studuje na Škole umění ve Zlíně. V roce 1945 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Mináře a Želibského. Po dvou letech školu opustil. Od roku 1943 se zúčastňuje společných výstav výtvarného umění, později vystavuje také samostatně.

Od roku 1949 žije a pracuje v Brně. Věnuje se malířství, užité grafice a monumentálním realizacím pro architekturu. Od roku 1955 spolupracuje jako grafický designér s Propagační tvorbou na brněnském výstavišti. Navrhuje výtvarná řešení mnoha domácích i zahraničních výstav a československých expozic v zahraničí. Od roku 1958 získává ateliér na Kounicově ulici, kde se třicet let věnuje tvorbě. Ve svém díle se zabývá krajinou, zpočátku i figurální tématikou, velmi často venkovskými a městskými  zakoutími, osudy lidí v nich ukrytých , v mnoha obrazech je patrný duchovní rozměr.

Jeho obrazy se nacházejí ve sbírkách Ministerstva  kultury ČR, Muzea města Brna, Moravské galerie v Brně, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Horácké galerie v Novém  Městě na Moravě a v mnoha soukromých sbírkách v celé naší republice i v zahraničí.
V roce 1963 získal 1. cenu (s Milošem Slezákem a Stanislavem Mikuláštíkem) za výtvarné řešení vládního vstupu do areálu BVV v Brně.
V r. 1966 získal 1. cenu v soutěži Brněnský plakát.
V r. 1972  obdržel Grand Prix za výtvarné řešení československé expozice v Santiago de Chile.
V r. 1991 získal ve Vídni cenu Irene und Petr Ludwigspreis, stává se členem malířské sekce Geselschaft bildender Künstler Österreichs. 
V roce 2002 mu byla udělena za celoživotní tvorbu Cena města Brna.